Island: část 2.
Cesta do Þórsmörk pro nás začíná u vodopádu Seljalandsfoss. Vodopád Seljalandsfoss jsme pocítili na vlastní kůži, dopad vody, která už ve vzduchu působí úžasným dojmem, vytváří mlhu rozlétávající se do okolí. V jeho blízkosti je ještě jeden, velmi zajímavý vodopád zvaný Gljúfrabúi. Je totiž skrytý ve skalní průrvě.
Dost ale vodopádů a pojďme do kopců. Kvůli tomu přichází na řadu dlouho očekávaný offroad autobus, od našeho cíle nás totiž dělí přibližně pět řek a říček.
Hned po příjezdu jsme se do jednoho kopce pustili. Podařilo se nám vyhrabat k rozcestí. Jedna odbočka vedla přes zasněžený svah. Druhá pokračovala dále nahoru a netušil jsem, co by nás čekalo nahoře. Rozhodli jsme se vrátit se zpět, i když návrat byl neméně děsivý. Schody bez zábradlí na kraji srázu byly děsivé už při cestě nahoru, cestu dolů jsem považoval za nemožnou. Lepší výzvu pro zdolání strachu z výšek jsem si nemohl přát. Nakonec jsme v „klidu“ slezli dolů a já jsem si za odměnu dal venkovní saunu s následnou ledovou sprchou.
![](/_next/image?url=%2F_next%2Fstatic%2Fmedia%2Fisland-thorsmork.f7ebaa33.jpg&w=3840&q=75)
Odměna pro nás oba byla připravena hned na další den. Bazén Seljavallalaug je přibližně 10 minut pěšky od konce silnice. Částečně betonovaný bazén napájený horkým pramenem vybudovaný dobrovolníky v roce 1929. Převlékárny bez sprch jsou nečekaným komfortem a výhled na zasněžené vrcholky je dokonalý.
![](/_next/image?url=%2F_next%2Fstatic%2Fmedia%2Fisland-seljavallalaug.6f2cc71c.jpg&w=1920&q=75)
Konec našeho roadtripu po Islandu se začíná ošklivě blížit. Cestou zpět už jen maják na poloostrově Dyrhólaey a kaňon Fjaðrárgljúfur.
Pobyt na Islandu jsme se rozhodli zakončit v hostelu KEX, kde se v době našeho pobytu, jako každé úterý, konal jazzový koncert.
K sepsání zážitků z Paříže se snad dostanu dříve, než je zapomenu.
Další fotky z naší cesty najdeš na Instagramu.